na Blog.cz

- a to je důležité. Už funguje kupování zbraní: kliknete prostředním tlačítkem myši, objeví se "weapon shop" a hra se pauzne. Nakoupíte si novou zbraň, zmáčknete opět prostřední myšítko a voilá, obchod se schová a hra pokračuje dál. Obchod byl jednou z posledních věcí, které byly potřeba v základu mít hotovou a nyní se můžu pustit do tvorby jednotek, zbraní a levelů. Těšte se :)

Slaughter je v základu side-scrolling shoot'em up, ve kterém hráč ovládá vznášedlo (letící v levém rohu obrazovky) a kanón na něm umístěný. Kanón se zaměřuje myší, vznášedlo se může vznést zhruba do třetiny až poloviny výšky obrazovky; jinak ovlivnit pohyb vznášedla nelze, po mapě si to šine zcela automaticky. Zprava se proti němu pak řítí nepřátelé s jediným a to dost očividným cílem - nadělat z hráče sekanou. Aby se tak nestalo, bude mít hráč k dispozici hromadu zbraní a sem tam i nějaké ty powerupy.

Grafika ja taková, jaká je vidět na screenech a videu níže. Není to nic světoborného, ale stačí to. Hra je zatím v takovém tom hloupém stadiu, kdy základní koncept už funguje, ale kopa věcí je třeba dořešit a implementovat, včetně spousty nepřátel, powerupů, misí a taky té hromady zbraní, o které byla řec, a k tomu samozřejmě grafiku a zvuky pro to všechno. Většinou nejde o nic složitého, ale je toho proste tisíc a jedna otravnost a tak to chvilku potrvá. Mějte tedy strpení a držte palce :)

Na závěr slíbených pár obrázků: toto je prozatímní úvodní splash screen...

...tady jeden ingame screenshot...

...a druhý...

a trochu pesimistický obrázek na závěr :)

Tak, to je víceméně vše. Ještě přihodím video ze hry (ve skutečnosti se to tak šíleně neseká):

Zhruba měsíc nebo dva nazpět mě popadla chuť opět zapařit nějakou kvalitní hru z prostředí Hvězdných válek, do kterého jsem nevkročil už zatraceně dlouho. Vzhledem k tomu, že na strategii jsem neměl moc náladu a ke hraní nějakého simulátoru mi chybí pořádnej joystick (sakra, musim zas nějakej pořídit, chytá mě chuť na X-Winga...), sáhnul jsem po něčem akčnějším. A sice po Jedi Academy, ptž díl předchozí (tj. Jedi Outcast) mě svého času naprosto odrovnal a dohrál jsem ho jedním tahem, a vlastně mi z celá téhle série chyběla právě jen JA.

Narozdíl od dílu předešlého jsem tentokrát nadšením moc nehýřil. JA je totiž spíše datadiskem než skutečným pokračováním a připomíná tak Mysteries of the Sith, datadisk k Jedi Knight. Za mé částečné zklamání tak převážně může fakt, že jsem jaksi očekával něco jiného, plnohodnotnějšího.

Další problém tkví jinde: v Jedi Knight i Jedi Outcast jste měli od počátku hry základní blaster, pak imperální blaster pušku atd., až jste se někdy dejme tomu v třetině hry začali učit nějaké ty Jedi schopnosti a hlavně dostali světelný meč. Meč, na který jste se těšili, a nyní si jej můžete hezky vychutnat, odrážet s ním střely nepřátel a pak jim vesele krájet udivené xichty, prostě meč, který vám dodává pocit oné úžasné über-moci a spolu se Sílou z vás dělá někoho, kdo má kurevsky velkej respekt (ano, tohle většinou končí Temnou stranou :) ). V Jedi Academy tomu tak bohužel není - jelikož se děj točí okolo studenta Akademie Jediů, máte základní schopnosti (samozřejmě na nízké úrovni) už od počátku a ještě navíc jako jediný student máte od začátku i ten meč! A to je, přátelé, průser. Zatímco v JK i JO jste i po zbytek hry využívali zbraně (ikdyž samozřejmě čím dál tím méně), protože to prostě byla zábava a vy jste si zbraně během hry hezky našli a nastřádali, zde prostě vše rubete mečem a Silou, protože ani nemáte důvod zkoušet něco jiného. Jediným zlomem tu zůstává chvíle, kdy dostanete možnost používat dva meče a nebo dokonce dvojitý meč ala Darth Maul. JA se tak omezuje na jakousi kombinaci zběsilého skákání a pobíhání se světelným mečem, doplněné o střádání Jedi shopností, kterých není zrovna nějak moc, aby utáhli celou hru.

V žádném případě nechci tvrdit, že je Jedi Academy špatná hra. To rozhodně nemohu říci :D Jen je to od Jedi Outcast celkem krok nazpět.

Neil Marshall je režisér, který má v palici nejeden zajímavý nápad. Vlastně už od počátku své kariéry ve svých filmech kombinuje zvláštní, nevšední a přesto skvěle padnoucí náměty a témata, až se divák diví (aha, tak odtud je to slovo divák). Dokázal to už v poměrně vydařených Psích vojácích, kde vojenskou jednotku decimují vlkodlaci, v budoucnu se chystá na akční Centurion, kde bude bojovat o život hrstka vojáků z římské legie, a největší úspěchy zatím slavil s jeskyňářským horrorem Pád do tmy, kde je zase pro změnu parta jeskyňářek likvidována likvidována podzemníma potvorama.

Ještě před těmahle survival zběsilostma ale Marshall natočil jeden hodně originální kraťas o balení holek v baru. Za hudebního doprovodu vojenského pochodu se rozjíždí snímeček, který o tomto tématu řekne zatraceně dost - a to bez jediného slova.

Ano, není to zrovna z nejnovějších, ale budiž. Hrát muziku lze na pilu, na popelnice, na pračku (to nám skvěle předvedli chlapci z Hurra Torpedo se svojí verzí Total Eclipse of the Heart, viz zde ). Tentokrát tu máme v akci těžký zemědělský stroj. Takže se připravte, sedněte se, vstaňte, vemte si plíny, znovu si sedněte a vychutnejte si Tractor Blues. Dost možná pak proneste podobná slova, co připsal jeden uživatel v diskuzi pod videem: "That's the most talented tractor I've ever seen!".

Ano, svět je skutečně krásný, a mně je tu tak hezky. Až na pár drobností, které jsem v jakémsi záchvatu deprese sečetl a naklepal do klávesnice.

Třeba to neskutečný vedro, který teď bejvá. Kurvachlebník, na tohle fakt nejsem zvyklej, aby mi pivo v plechu zteplalo dřív, než ho dopiju. A to už fakt dovede člověka solidně vytočit, skoro tak jako trapnej hiphop, Halina Pawlowská nebo pomalý připojení na net. A samozřejmě musím zmínit i takový báječnosti, jako že mě bolí palec na noze, že v Sims3 nejdou zvětšovat ženskejm kozy, že kino je tak zkurveně drahý, že holky jsou povětšinou neskutečný diliny, že v restauraci je ve slánce kromě soli i pepř a bůhví co ještě, že zmizely hry jako Descent, X-Wing a TIE: Fighter, že než slušnej člověk na netu najde kvalitní porno, musí se nejdřív prohrabat děsnejma sra*kama (k některým odpornostem ani nelze nasadit přesnější označení) a že spousta lidí okolo mně jsou duševní nedomrlci a mentální prasátka bez smyslu pro humor.

K tomu všemu připočítejme i další psychické biče (bitche?) jako jsou odpolední seriály na nově, odpolední seriály na primě, Dalibor Gondík a jeho bratr nebo sestra nebo co to je, německý kriminálky, vtipy o policajtech a blondýnách, debilní českej dabing (vyjma Alexeja Piška, Simpsonů a Pulp Fiction) a pražský metro, ve kterým při cestě ze Zličína na Černej most umírám nudou, takže můžu buď spát, číst si a nebo psát tenhle text, což je dost obtížný, když Vám za zády stojí nějakej impotentní kretén a snaží se vyluštit, co že to vlastně smolíte.

Mňo nic, na Čerňáku mi beztak ujede spoj, takže půjdu do hospody na jedno řezaný. A pro jistotu do stínu - ať nezteplá.

Ačkoli už tu nějakých pár týdnu máme film Terminator: Salvation, ještě jsem si na něj neudělal čas a nědostal se k návštěvě kina (což už asi zřejmě nestihnu a pěkně mě to se*e). Ponechme stranou podařenost/nepodařenost tohoto snímku. K čemu jsem si ale čas udělal, bylo shlédnutí všech tří předchozích "téček" po sobě. Ne že bych je neviděl, ale tak proč si neudělat hezký filmový večer, že :) Co jsem ovšem do té chvíle neviděl, byla director's cut verze druhého dílu. A musím říct, že jestliže T2 běžně hodnotím jako 10 bodů z 10, režisérskou verzi bych s radostí ocejchoval 11/10. Skutečně, kdo ještě neviděl, musím jednoznačně doporučit. DC obohacuje film o scény, které dovysvětlují některé detaily, jež jsou v původní verzi nejasné (T1000 a pes Max), popř. o scény,u kterých se budete válet smíchy (T101 a "nácvik úsměvu"), a celkově přidává stopáži o nějakých 15 minut navíc.

PS: vedle DC verze ještě existuje SE s alternativním závěrem. Neviděl jsem, ale prý je na konci prodlouženej Sářin epilog a pár záběrů "happy" budoucnosti.

Tuhle kamarád Johny pěl na svém blogu samou chválu o hře Mirror's Edge. Přiznám se, že jsem ještě tuhle libovku neotestoval: ne že by mě to nelákalo, jen na to teď prostě není čas. CHtěl jsem říct ale něco jiného - hlavním hudebním motivem hry (ano, ten co jej slyšíte i v traileru) se stala písnička Still Alive od Lisy Miskovsky. Tady je video s původní verzí písničky; ve hře je verze čistě instrumentální, kterou samozřejmě na tubě najdete taky.

Hned jakmile jsem si tuhle písničku pustil, vzpomněl jsem si na jinou (hlasově dokonce podobnou) muzikantku, která taktéž přispěla svojí hudbou do herního světa. Řeč je o Mellise Williamson a její muzice v sérii Silent Hill včetně filmového zpracování. Video (z filmu Silent Hill) s písní You're Not Here níže.

Tak jsem se opět (po nějakých deseti letech) ponořil do parádní plošinovky Heart of Darkness, abych v roli chlapce jménem Andy vysvobodil svého psa Whiskeyho ze spárů Pána Temnot. S touhle hrou se pánové z Amazing Studio (jj, to jsou ti co mají prsty v Another World) trápili skorem šest let, než se jim ji podařilo vydat pro PC platformu a PlayStation (dost škoda, že nakonec nevyšel původně slíbený port pro GameBoy Advanced), až nakonec vydali hru spíš ze znouzectnosti než ve vidině balíku dolarů. V té době, tj. v roce 1998, jsme zde už měli 3d akcelerovanou grafiku a hry už fakt vypadaly trochu jinak. Nicméně je to podobný případ, jako třeba první Metal Gear Solid nebo Beyond Good & Evil - technologicky grafika rozhodně žádný zázrak, přesto grafický design a celkový look absolutně bombastický. Stejně to platí i v HoD - předrenderovaná pozadí jsou doplněná o nejrůznější animované části, Andy a všichni možní tvorové (a že jich je jak sr*ček) jsou naprosto úchvatně rozanimovaní a když např. vidíte, jak stínové přízraky trhaj Andymu triko (a střeva), srdce vám radostí poskočí. Samozřejmě když tuhle scénu vidíte po třicátý třetí, tak vám už srdce neskáče, nýbrž se tak leda pos**ete vzteky. Ona totiž obtížnost HoD je někdy dost... dost. A i víc.

Další naprosto povedenou složkou tohoto díla je muzika. Skládal ji Bruce Broughton, nahrála se s Londýnským sympfonickým orchestrem a asi nejvíc připomene hudbu Johna Williamse ve filmech jako ET nebo Indiana Jones.

Původně jsem vlastně vůbec nechtěl takhle rozebírat hru jako takovou. Jen jsem se chtěl pochlubit, že jsem si jí opět zahrál (jsem někde v šestém levelu z osmi) a jak jsem nadšenej. A taky, že by si právě třeba taková hra zasluhovala pokračování. Nějakej pěknej 3d engine a přitom zachovat principy plošinovky, určitě by se tu uživila nějaká fyzikální simulace... a zároveň tu báječnou muziku, animace, rozmanitost, příběh... a Whiskeyho :)

PS: mimochodem, právě onen výše zmíněný Metal Gear Solid je HoD v lecčems podobnej - lokace rozděleny na obrazovky, rozmanité prostředí a neustále nové postupy a řešení, příběh dokonale svázaný s hrou, takřka filmová atmosféra a profesionální hudba... :)

PS2: tady na youtube je záznam prakticky celé hry. Je to s podivem, ale ono se to fakt dá zkouknout hezky jako film.

Nebudu se představovat. Kdo mě zná, zná mě. Kdo ne, o nic nepřišel.

Nebudu tu vypisovat "najdete tu to a to a tohle". Sám nevím, co tu všechno bude.

Jestlise tu někdy rozepíšu o nějaký hře, filmu či muzice, a někdo mi pak napíše "jééé, mohl bys mi tuhle hru/film/album dát na rapidshare?", tak si ho najdu a osobně mu narvu ramínko do ucha. (btw nejlepší jsou ovšem lidi, kteří hru/film/album chtějí poslat mailem nebo po icq :D )

Toť vše. Díky.